Rekonstrukce a opravy

Zámek Brandýs nad Labem – stavební rekonstrukce a restaurování

Od roku 1995 na základě provedeného stavebně-historického průzkumu realizuje vlastník projekt záchrany této důležité architektonické a historické památky s cílem:

– zastavit postupnou devastaci objektu, zbavit jej degradujících stavebních zásahů z posledních desetiletí a uvést jej do dobrého stavebního stavu,

-provést generální opravu celého střešního pláště se zvláštním zaměřením na restaurování historicky cenného barokního krovu,

-zrestaurovat fasády s renesančními sgrafity,

– zrekonstruovat a zrestaurovat vnitřní prostory zámku s určením sálů vhodných pro veřejný, společenský a kulturní život města a regionu.

Od roku 2003 byly záchranné aktivity rozšířeny o rozsáhlé práce s cílem:
-obnovit interiéry zámku v duchu původního stavu, s důrazem na  dobu renesance a poslední třetiny 19. století ,

-vytvořit stálou historickou expozici zámeckého typu, věnovanou císařské a královské tradici zámku a jejím nejvýznamnějším představitelům z Habsbursko – Lotrinské dynastie, zejména Rudolfu II., vědci a cestovateli arcivévodovi Ludvíku Salvátorovi Toskánskému a císaři Karlu I. Rakouskému i jeho choti Zitě Bourbon- Parmské,

-rehabilitovat interiéry nejstaršího, gotického jádra stavby a otevřít je veřejnosti

-interiérovou historickou expozici doplnit tématicky související a pro návštěvníky přitažlivou stálou výstavní expozicí o vojenských tradicích města, doprovázenou a propagovanou pravidelně konanými akcemi zdejších klubů vojenské historie.

Brandýský zámek je v dnešní podobě výsledkem velmi složitého stavebního vývoje, který byl zdokumentován stavebně historickým průzkumem z roku 1983 a novými objevy z let 2003 – 2006. Při tvorbě projektu rehabilitace zámku byla respektována dostupná historická ikonografie i nově objevená dokumentace. Na tomto základě bylo možno odstranit nepůvodní a degradující stavební zásahy a vrátit jednotlivé prostory do původní historické dispozice, odpovídající období jejich vzniku, s velkou pravděpodobností určit původní účel užívání jednotlivých místností a zohlednit jej v plánu interiérové instalace.

V prvním období po převodu zámku do majetku městado roku 2002 se práce soustředily na stavební stabilizaci objektu.
Byly částečně opraveny reprezentační sály prvního patra, zrestaurována sgrafita v nádvoří a provedeny nové páteřní rozvody sítí, přičemž se tu do některých stavebních činností negativně promítla nekoncepčnost a neujasněnost dalšího účelu užívání zámku.

V období 2003 – 2004 byla provedena rozsáhlá oprava severozápadní hlavní věže, jejíž hodinové štíty hrozily zřícením, a byl v plnosti rekonstruován střešní kryt v duchu toskánské úpravy z barevných glazovaných tašek. Kompletně byly opraveny a zrestaurovány sály prvního patra a napojeny na nové okruhy sítí se záměrem zřízení historické expozice. Ta byla vytvořena, vybavena zařízením a výstavními předměty a otevřena pro veřejnost v témže roce v rozsahu 20 sálů a chodeb. Pokračovala postupná obnova střešního pláště, zahájená v roce 2000, a rekonstrukce krovu dvorského tesaře Löfflera z roku 1701. Započala také rekonstrukce druhého patra zámku a sklepních prostor.

V rámci těchto oprav byla věnována potřebná péče restaurátorskému průzkumu a vlastnímu restaurování celé řady prvků, a byly také učiněny nové významné historické objevy z gotického, renesančního i barokního období, které pomohly doložit či upřesnit historické doklady vývoje zámku i závěry stavebně-historického průzkumu.

V roce 2005 byla dokončena obnova střešního pláště celé budovy a byly otevřeny pro veřejnost také sklepní prostory v severovýchodním gotickém nároží. V přízemních sálech severního křídla, které byly dlouholetým užíváním pro výrobní účely rozsáhle devastovány, byla v rámci soukromé podnikatelské investice zřízena zámecká restaurace, přiznávající v interiéru původní renesanční štukové úpravy kleneb a barokní niky, zachycené na nejstarších Dientzenhoferových plánech zámku, později zazděné.

V roce 2006 pokračovaly práce na rekonstrukci gotické části 2. patra, odkrytí zavezených základů barokních obslužných domků ve vnějším nádvoří v místě salvátorských skleníků a byla zahájena 1. etapa rekonstrukce Rudolfinky.

Nové objevy
Při úpravách jižního, obytného zámeckého křídla, odhalil průzkum několik vrstev výmalby, od torz renesanční výzdoby až po výmalbu z 19. a 20.století. Zachované výmalby byly vyčištěny a restaurovány, mezi nimi i dekorace stropů, z nichž jeden, ve velkém salonu, lze připsat malíři Josefu Navrátilovi, jehož další, rozsáhlá výmalba Rytířského sálu se nedochovala. Další dvě stropní dekorace již postrádají mistrovský charakter a jsou i z doby pozdější, pravděpodobně byly součástí úprav, jimiž apartmány jižního křídla prošly před příjezdem arcivévodského páru Karla Františka Josefa a Zity. Další strop, vyzdobený jednoduchým dekorem s utlumenou barevností, byl objeven v torzálním stavu a zrestaurován.

Zásadním překvapením bylo odkrytí velkých ploch pozdně barokní až klasicistní výmalby ve dvou salonech tohoto patra. Dostatečný rozsah dochování této, původní pozdně barokní výmalby v otisku první dekorační vrstvy na tehdy čerstvé omítce, umožnil její kompletní rekonstrukci. Vznikl tak mimořádně hodnotný interiér. V dějinách zámku jde o jedinečný počin, neboť z prostor, původně využívaných téměř po celé 20. století pouze utilitárním způsobem bez ohledu na hodnotu budovy, byly takto v plnosti rehabilitovány zámecké prostory vysoké historické a výtvarné kvality.

Stejným způsobem byly upraveny prostory prvého patra východního křídla, ve kterých byly obnoveny původní monochromní nátěry stěn a kleneb.

Unikátním objevem a restaurátorským počinem byla obnova renesančního benátského štuku na stěnách a klenbě hlavního sálu gotické části. Z  poškozených ploch byla za použití jehel vyklepána dodatečná omítka na úroveň podkladové vrstvy a takto připravená místa byla doplněna speciálně připravenou štukovou směsí, utažena a vyhlazena železem po starém způsobu, barevně sjednocena a povrch byl poté kompletně ošetřen vrstvou včelího vosku. Technika stucco veneziano je způsob finální úpravy stěn na brandýském zámku velmi rozšířený. Torza takovéto omítky jsou dochována na mnoha místech, a také v chodbách, v sálech přízemí severního křídla i ve druhém patře, ve staré kapli. Jde o úpravu, charakteristickou pro období renesance, ale nelze vyloučit její užití v při úpravách pozdějšího data, zvláště za Toskánců.Dalším významným nálezem bylo odkrytí doposud neznámého pozdně gotického okna na nádvorní straně prvého patra východního zámeckého křídla. Jedinečnost nálezu okna spočívá mimo jiné v tom, že je jediným dokonale dochovaným oknem svého druhu v dvorním průčelí východního křídla. Okno, které bylo zazděno již při stavbě renesančního severovýchodního schodiště, aniž by bylo zbaveno dělících prutů, bylo v devadesátých letech 20. století značně poškozeno necitlivě provedeným rozvodem inženýrských sítí. Po doplnění chybějící hmoty kamennou směsí, vytvarovanou do příslušné profilace bylo restaurováno tak, aby zůstaly zachovány i dosud dobře patrné části polychromie kamene a omítky gotické fasády.

Významný odkryv části renesančních sgrafit byl učiněn v prostoru přístavku ke schodišti v jihozápadním koutě nádvoří. Odkrytá část sgrafit s biblickým starozákonním námětem a loveckými výjevy doplňuje znalosti o bohaté výzdobě zámeckých budov a jejich zvláštní hodnota spočívá v poznání původního provedení, neboť tato sgrafita byla zakryta omítkou již v době barokní. Restaurátorský zásah byl v případě tohoto objevu minimalizován. Soustředil se jen na doplnění mechanických poškození, aby nebyla narušena autentičnost původní barevnosti i stopy rukopisu renesančního mistra. Analytické pojetí také názorně prezentuje vrstvení sgrafitové výzdoby jednotlivých renesančních etap a jako součást expozice určené pro veřejnost tak má velký naučný význam.

Obnova věže
Komplexní obnova zámecké severozápadní nárožní věže, jejíž stavební stav byl v mnoha ohledech zcela kritický, byla mimořádnou událostí a její obnova v romantickém novorenesančním stylu ji znovu učinila nepřehlédnutelnou dominantou města.

Při průzkumu věže byla učiněna významná zjištění, umožňující upřesnit její postupný stavební vývoj. Je v jádře pozdně gotická, v renesanci s nastavěnými patry, která byla opatřena velmi bohatou sgrafitovou výzdobou. V barokním období postavil na věži K.I.Dienzenhofer bohatě členěnou báň, v níž byl umístěn velký kovaný  hodinový stroj z roku 1702, který se zachoval do dnešních dnů v původní podobě bez pozdějších zásahů do konstrukce.

Rozhodující etapou ve vývoji věže byla její zásadní přestavba , provedená pro arcivévodu Ludvíka Salvátora Toskánského v roce 1873 ve slohu holandské novorenesance. Právě tato etapa byla východiskem pro její celkovou rekonstrukci. K tomuto rozhodnutí napomohl i nález originálních plánů od architekta Bedřicha Wachsmanna na zastřešení dlátkové střechy a jejího pokrytí v Čechách ojedinělou barevnou glazovanou pálenou krytinou. Pomocí těchto plánů bylo možno rekonstruovat barevné složení krytiny, odstín jednotlivých barev a skladbu krytiny. Monochromní nátěr omítek věže s geometrickou výzdobou, provedený v souladu s výsledkem průzkumu, dotvořil jedinečný celek celého útvaru věže.

Obnova gotického hradu a staré kaple
Samostatnou částí rehabilitace zámku byla také rekonstrukce bývalých gotických sálů, situovaných ve druhém patře východního křídla spolu s obnovou původní rudolfinské kaple, situované na stavebním spoji východního a jižního křídla zámku v témže podlaží.

Obnova gotických sálů přinesla řadu objevů prvořadého významu. Především vrátila oběma sálům původní stavební dispozici snížením úrovně podlah. Omítky stěn a kleneb byly zrestaurovány do původní podoby a barevnosti , stejně jako žebroví křížových kleneb a svorníky zdobené rodovým znakem Cimburků.

V barokním stavebním zásypu pak byly nalezeny fragmenty gotických kamenných ostění oken a dveří, provedených ve vynikající výtvarné a řemeslné kvalitě. Z těchto fragmentů bylo možno zrekonstruovat původní dveřní portál, vedoucí do kruhového schodiště, které v této cimburské stavební etapě propojovalo obytné prostory obou podlaží, a které, v části 1. patra vybouráno a dál nad vloženou klenbou zasypáno už v době poslední renesanční stavební etapy kol. r. 1608 nebo v rámci úprav ranně-barokních, zůstalo doposud neznámým stavebním prvkem. Byla odkryta řada dalších stavebních detailů, dostatečně reprezentativní části renesančních cihlových podlah v původním položení i několik zdobených kusů cihelné dlažby gotické, prevét v síle gotického zdiva, lavice v okenní nice a řada nápisů, z nichž některé datují různé fáze stavebních aktivit.

Velmi pozoruhodným nálezem v zásypu schodiště byla část táflování stěny či stropu, vyrobeného ze dřeva káceného v rozmezí let 1503 resp. 1532, které dokládá v záznamech zmiňovanou existenci takových úprav renesančních interiérů ve značném rozsahu, a zbytek jedlového konstrukčního trámu z roku 1559, jednoznačně určující spodní časovou hranici zasypání schodiště.

Gotická freska Adorace Páně
Zcela unikátním objevem a zvláštní kapitolou bádání a restaurování zámku Brandýs nad Labem je pozdně gotická freska s tématem Adorace Krista, odkrytá v nice východního okna. Jde o malbu technikou fresco secco na pozně gotické omítce, později pekované, jejímž centrem je postava Panny Marie, adorující dítě. Mimořádně významným detailem je tu postava sv. Josefa s hořící svící v ruce. Takové zobrazení se objevuje běžně v okruhu rukopisů burgundského vévody z Berry v poslední třetině 14. stol., odkud přešlo do frankoflámského umění 15. století a přes německou oblast k nám, jak dokládají velmi vzácné případy jeho výskytu v Čechách /dle:Dr. Pavel Kroupa, NPÚ k restaurování fresky, říjen 2006/. Jde o unikátní malbu vysoké umělecké úrovně, pravděpodobně autorsky náležející k pražskému královskému dvoru, kde měl Jaroš Tovačovský z Cimburka úzké vazby.

Původní rudolfinská kaple ve 2. patře východního křídla zůstala zachována v neporušené dispozici a zvláště její presbytář, oddělený kamenným obloukem, zbobeným kazetovou profilací, podává svědectví o lapidárním výtvarném řešení tohoto prostoru v přirozené barevnosti štukové omítky, přičemž připojené nápisy, zejména letopočet 1588 napsaný rudkou, dosvědčuje autentičnost odkryté a zrestaurované vrstvy jakožto autenticky rudolfinské.

Jak bylo v průběhu restaurátorských prací konstatováno, zdá se, že stavební dispozice staré kaple v podstatě vylučuje původní předpoklad o umístění reliéfu Quadriho Klanění, Adoratio dei maggi, neboť jeho rozměry výrazně překračují architektonické možnosti tohoto prostoru. Byl-li reliéf vytvořen adresně pro Rudolfovu kapli na brandýském zámku kolem roku 1610, pak k tomu došlo krátce po ukončení poslední rudolfinské stavební etapy / 1608 /. Jejím předmětem bylo také nové zaklenutí 5 sálů v piano nobile severního křídla, tedy i zámecké kaple – její presbytář svými rozměry pak jednoznačně umožňuje umístění reliéfu i v rámci dnes již neznámé oltářní architektury. Tyto poznatky, propojené v logický celek, poměrně věrohodně popisují historickou situaci, kdy císař Rudolf II. nechává svoji novou, nedávno dokončenou kapli v 1.patře vyzdobit oltářním reliéfem sobě jistě konvenujícího tématu učenců v obrazu epifánie. Tato teorie by zároveň posunula předpokládanou funkci tohoto sálu jakožto kaple, vysvěcené ve jménu Klanění tří králů, podstatně hlouběji do historie. Závěr bádání nad otázkou autentického umístění reliéfu, zřejmě jediného zachovaného kusu brandýského rudolfínského mobiliáře, tedy potvrzuje správnost současného expozičního řešení, kdy reliéf je instalován v jedné z rudolfínských komnat 1. patra v blízkosti zámecké kaple, dnes využívané k veřejným účelům.

Komplex stavebních a restaurátorských prací, studia podkladů a provedení průzkumu i vytvoření expozice bylo provedeno v několika etapách, ale zásadě v průběhu období od roku 2003 do roku 2006, kdy byla pro veřejnost otevřena jak gotická část 2. patra, tak i prostor hradní černé kuchyně v přízemí , známé z Dientzenhoferových plánů z roku 1740, skryté v přestavbách klasicistních i z doby 19. století a sloužící dosud jako kancelář.

Obnova Rudolfinské chodby
V roce 2006 na základě aktuálního statického šetření a projektové přípravy byly započaty stavební práce na záchraně tzv. Rudolfinky, chodby spojující zámek se zahradou, která dle písemných svědectví byla založena už v době Ferdinanda I. Svůj hlavní účel plnila pro císaře Rudolfa II., kdy ústila do šnekového kamenného schodiště, propojující císařské komnaty v obou zámeckých patrech. Schodiště bylo sneseno už v rámci barokních přestaveb a chodba sama byla vícekrát v neutěšeném stavebním stavu. Především po třicetileté válce, kdy byly její dva oblouky prolomeny a těleso chodby bylo z velké části zbořeno. Obnovená chodba pak znovu chátrala a v roce 1835 se jednalo o jejím úplném zboření, které nakonec nebylo z důvodů, které lze směle nazvat dnešním termínem památková péče, realizováno. Rudolfinka pak doznala rozsáhlejších oprav a dílčích přestaveb ještě v době toskánské kolem roku 1905 a poté pravděpodobně opravy pláště v roce 1937. Její stavební stav se postupně zhoršoval až k současné nutnosti generální opravy.

Provedené průzkumy v průběhu přípravy i samotné realizace oprav pak přinesly celou řadu překvapivých výsledků. Především vyloučily možnost, že chodba by mohla být v první fázi své existence dřevěná, a to nejen vzhledem k dochování zbytků renesančních sgrafit na omítce zdiva. Dendrochronologické datování trámů krovu dokazuje jeho původ ještě z doby rudolfinské, a to v rozsahu téměř celé poloviny délky chodby. Zbylá část nese krov barokní, tedy dosvědčuje rozsah poboření stavby v třicetileté válce a její barokní rekonstrukci, pravděpodobně ještě ve dvou fázích, o čemž svědčí krátké, nefunkční schodiště skryté v pilíři. Konstrukce chodby také nasvědčuje domněnce, že pokračovala, možná právě dřevěnou zahradní konstrukcí, dále východním směrem až k větší stavbě umístěné v ose zahrady, jejíž základy byly také nalezeny. Odtud tedy může pocházet označení „dlouhé nebo dřevěné pavlače“, známé ze stavebních záznamů brandýského zámku. Tento fakt také podporuje zjištění, že souběžná stavba suterénní chodby, ústící do nižšího parteru bývalé zahrady, neměla cihelnou klenbu, vrcholící v minimální hloubce pod dnešním trávníkovým krytem, opatřenu žádnou obvyklou izolací proti vlhkosti. Musela být tedy kryta jiným způsobem, a to nejspíše dlažbou horní, zastřešené chodby. „Na konci též pavlače lusthauz nákladně vystavený, na němž krov mistrovsky udělaný plechem zeleným pobitý býval…pod touž pavlačí jest dlouhý sklep na všelijaké zahradní věci a vedle ní byl polhauz, světnice a komůrka pěkně vystavený“ – píše se v urbáři z roku 1651.

Rudolfinská chodba byla s velkým ohledem na původní renesanční a barokní konstrukce krovu a dochovaná původní sgrafita opravena u znovu uvedena do života jako galerijní a výstavní prostor. Spolu s tím byl opraven klasicistní altán na bastionu, a rehabilitována i zahradní plocha bastionu, což předpokládalo opravu koruny obvodní kamenné obezdívky bastionu a osazení zábradlí.

Součástí prací na rehabilitaci rudolfinské zahrady jako celku je aktuální studium všech doposud známých materiálů s cílem získat oprávnění kvalifikovaně rozhodnout o její příští podobě.

Opravy v zámeckém okrsku
V letech 2007 – 2010 se práce při stavební rehabilitaci zámku soustředily do několika hlavních samostatných celků, vedle značného rozsahu drobnějších stavebních oprav také v exteriérech zámeckého okrsku.

Tam se základní opravy dočkal vyhořelý barokní zahradní domek a byly odkryty a sanovány části barokních domů ve vnějším zámeckém nádvoří. Jejich účel je sice znám z Dienzenhoferových stavebních plánů, ale byly přestavěny a užívány jako skleníky v době Ludvíka Salvátora Toskánského – pak i tyto skleníky byly nemilosrdně zničeny a zpola zasypány jako smetiště.

Při nutných opravách ohradního zdiva zámecké zahrady na valech byly objeveny rozsáhle zachované pozůstatky původního barokního řešení mostu na hlavní příjezdové trase k zámku, který dle návrhu Františka Maxmiliána Kaňky nahradil původní padací most přes příkop – také toto řešení bylo v maximální možné míře rehabilitováno. Otevřel se tak další pohled do zámeckých příkopů, které jsou postupně zbavovány náletových dřevin. Tyto příkopy jsou pozůstatkem opevnění, které vybudovala švédská posádka za třicetileté války, v letech 1639 – 1640. Jejich postupná a pracovně velmi náročná rehabilitace je především výsledkem dobrovolnických aktivit, které tu pod odborným dozorem památkové péče a správy zámku realizují členové vojenských historických a šermířských skupin.

Přízemí gotického hradu Objevy gotického hradu a zmizelých stavebních konstrukcí cimburské pozdně gotické přestavby pokračovaly podle předpokladu i v přízemí východního zámeckého křídla. V tloušťce zdiva bylo odkryta spodní část točitého kamenného schodiště, opět ve velmi zachovalém stavu, a v podlahách několik vrstev cihlových podlah, od barokních přes renesanční vrstvu až po dlažbu gotickou, která svou výškovou úrovní potvrzovala předpoklad, že tyto prostory sloužily jako přízemí tehdejšího hradu. Největším objevem zde byly zbytky kamenných konstrukcí gotické vstupní brány s padacím mostem přes příkop směrem východním, brány, o jejíž existenci nebylo žádných historických zpráv. Raritou nálezu byla lanová kladka padacího mostu z dubového dřeva, po sedmi stech letech zcela dochovaná a na původním místě, překrytá pozdější zazdívkou. V rámci rekonstrukce, která ve východní fasádě zámku přiznala dochované části kamenného ostění brány, byla kladka po ošetření a zdokumentování stejným způsobem zakonzervována jako památka příštím generacím. Rehabilitace interiérů v této části zámku pokračuje i v současné době a předpokládá i další stavebně-historické bádání.

Fasády a sgrafita
Výrazně patrnými stavebními opravami, které změnily neutěšený vnější vzhled brandýského zámku, byl opravy fasád a restaurování sgrafit, ať již se jednalo o původní dochovaná renesanční sgrafita nebo sgrafita restaurovaná při poslední velké opravě fasád ve 30. létech 20. století. Stará renesanční sgrafita byla restaurována s maximálním ohledem k jejich původní podobě a umělecko-řemeslnému rukopisu. Pracím předcházel samostatný a komplexní restaurátorský průzkum fasád, omítek a kamenných prvků, který poskytl řadu informací také o historickém vývoji barevnosti a mapoval všechny i částečně zakryté torzální zbytky sgrafit a kamenných konstrukcí. Současná barevnost fasád pláště brandýského zámku maximální měrou respektuje nálezovou situaci a zámek v rámci možného působí barevným dojmem jako v době renesanční, ačkoli původní krása rozsáhlých sgrafitových ploch geometrických a figurálních je jen těžko představitelná – provedená rekonstrukce přísně zachovala požadavek autenticity a sgrafitová výzdoba se omezila zásadně jen na místa, kde byla původní dekorace zachovalá nebo doložitelná. Tak byly v letech 2007 – 2010 opraveny fasády jižního, západního a severního křídla a polovina fasády východní – tyto opravy zahrnuly také vzácný gotický arkýř v severním průčelí a gotické okno ve fasádě východní, které nesou také heraldické svědectví v podobě rodových a aliančních rodových znaků.

Langovo apartmá
S dokončením uvolňování prostor brandýského zámku bylo až v roce 2010 možno započít v prostorách nájemních bytů ve 2. patře západního křídla se stavebně-restaurátorským průzkumem. Předpoklad, že v těchto místech se nacházelo apartmá Rudolfova komořího Langa z Langenfelsu, jehož výstavba je doložena písemnými zprávami, nebyl sice explicitně potvrzen, nicméně po odstranění dehonestujících stavebních konstrukcí, do těchto renesančních prostor postupně implantovaných v průběhu 20. století, se objevily kvalitní renesanční zaklenuté obytné místnosti s obslužnou chodbou provedenou v typické hlazené omítce benátského typu, s kamennými konzolami ve výběhu kleneb i svědectvím o celé řadě dřívějších, barokních přestaveb.

Nejvýznamnějším objevem zde jsou sgrafita, která patří k první fázi renesanční výzdoby zámeckého nádvoří. Jsou částečně zachována pod přizdívkou navazující renesanční přestavby, která dala vzniknout západnímu zámeckému křídlu. Hodnota těchto sgrafit spočívá v jejich svébytné umělecké kvalitě a stáří – patří pravděpodobně k nestarším sgrafitům na českém území vůbec. Jsou nesmírně cenným objevem také pro jejich neporušenost pozdějšími úpravami a restaurátorskými zásahy.

Rehabilitace těchto prostor a jejich úprava pro příští využití v rámci reprezentačních služeb brandýského zámku postupně pokračuje.

PhDr. Milan Novák