Habsburská tradice

Renesanční zámek Brandýs nad Labem – sídlo císařů a králů

– byl po čtyři a půl staletí pevně spjat s vládnoucím rodem Habsbursko -Lotrinským. Císaři a králové této středoevropské dynastie zámek užívali jako své oblíbené sídlo uprostřed bohatých honiteb od roku 1547 až do konce rakousko-uherské monarchie. Brandýs je jedinečný mezi zámky v království českém, neboť od času krále Ferdinanda I. nebylo v zemi panovníka, který by byl zámek Brandýs nenavštívil.

Císař Ferdinand I. Habsburský, zvolený na český trůn roku 1526, získal brandýské panství v rámci exekucí účastníků stavovského povstání roku 1547. Pokračoval zde v započaté renesanční přestavbě, která určila současnou podobu brandýského zámku a přinesla mu i skvostnou sgrafitovou výzdobu. Dokončený zámek s uzavřeným nádvořím navštívil v roce 1567 císař Maxmilián II., ale největší slávy se Brandýs dočkal za vlády jeho syna, císaře Rudolfa II., který Brandýs hojně a rád užíval, vybudoval a vybavil jako své hlavní mimopražské sídlo.

Rudolfův bratr, císař Matyáš, přijal na Brandýse deputaci českých stavů se stížností na zemské místodržící v roce 1616 již jako předzvěst třicetileté války. Ve stavovském povstání byl Brandýs v rukou direktoria, osazený anglickou posádkou, a roku 1620 se tu dvakrát stihl zastavit zimní král Fridrich Falcký, než tudy po Bílé Hoře prchal ze země.

Návštěvou tu býval císař Ferdinand II., který zde roku 1628 udělil vévodství Mecklenburské Albrechtovi z Valdštejna. Císař Ferdinand III. pobýval na Brandýse mnohokrát. Byl velkým ctitelem staroboleslavského Palladia a zasloužil se o jeho navrácení ze saského zajetí roku 1638 – tehdy byl spolu s pražským arcibiskupem kardinálem Harrachem přítomen v desetitisícovém davu poutníků, kteří z Prahy doprovázeli Palladium domů, do sousední Staré Boleslavi, na nejstarší a nejvýznamnější poutní místo svatováclavské a mariánské tradice v Čechách.

Za lovem přijížděl na Brandýs hudbymilovný císař Leopold I., Josef I. tu pobyl roku 1702, a často pak přijížděl císař Karel VI., jehož korunovační průvod se roku 1723 ku Praze vydával právě z brandýského zámku.V předvečer královské korunovace Karla VI. si byli v těchto komnatách poprvé představeni tehdy šestiletá císařova dcera Marie Terezie a její budoucí choť František Štěpán Lotrinský – tak byl na Brandýse symbolicky předznamenán vznik příští panovnické dynastie Habsbursko – Lotrinské.

O dvacet let později, roku 1743, se také Marie Terezie odsud vydávala na korunovační cestu do Prahy a není bez zajímavosti, že roku 1836 z Brandýsa vyjížděl ke korunovaci i poslední korunovaný český král, Ferdinand V., zvaný Dobrotivý. Brandýský zámek samozřejmě navštívil i římský císař František Štěpán Lotrinský a oba synové Marie Terezie – císař Josef II. i Petr Leopold, toskánský velkovévoda, pozdější císař a král Leopold II.

Jako dějiště důležitých politických událostí je zámek Brandýs pevně spojen s hlavním proudem českých i evropských dějin. V roce 1813, v čase napoleonských válek, na Brandýs načas přesídlil císař František I., který měl v tomto městě po několik desetiletí posádkou i svůj jízdní regiment. Za přítomnosti maršála císařských vojsk Karla Schwarzenberka tu přijal návštěvou ruského cara Alexandra I. a pruského krále Fridricha Viléma III. k jednání o spojenectví před vítěznou Bitvou národů u Lipska.

Od 60. let 19. století sídlili na Brandýse toskánští Habsburkové, poslední velkovévoda toskánský Leopold II. a jeho rodina. Ludvík Salvátor, syn velkovévody Leopolda II. Toskánského, vědec a cestovatel, se stal majitelem brandýského panství v roce 1870.

Ani císař František Josef I. brandýský zámek nevynechal. Město navštívil třikrát a v roce 1866 a 1874 na zámku přebýval.

Na brandýském zámku posloupnost českých králů Habsburské dynastie začíná a také se zde symbolicky uzavírá. Posledním majitelem brandýského zámku byl až do konce monarchie její poslední císař a poslední český král Karel I. Rakouský. Jako důstojník 7. dragounského pluku zde trvale pobýval od roku 1908 do roku 1912, v následujících letech pak Brandýs často navštěvoval a roku 1917 zakoupil jako své soukromé sídlo. Císař Karel ( zemřel 1.4.1922 ve vyhnanství na ostrově Madeira) byl roku 2004 papežem Janem Pavlem prohlášen blahoslaveným římskokatolické církve a v rámci rodové tradice byla v roce 2011 v kapli chrámu Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi uložena jeho relikvie.

PhDr. Milan Novák