stavební historie

Zámek Brandýs nad Labem- sídlo císařů a králů

Stavební vývoj v historickém kontextu

Zámek Brandýs nad Labem se řadí k nejcennějším stavebním památkám svého druhu v České republice z hlediska své architektury a slohové pestrosti v kontinuálním a složitém stavebním vývoji, v němž mu nejvýraznější a trvalý charakter vtisklo období renesance. Je pozoruhodný renesanční sgrafitovou výzdobou a pozůstatky rudolfínské císařské zahrady, interiéry císařských sálů i díky rozsáhle dochovaným částem opevnění, které jsou ojedinělou památkou vojenského stavitelství z doby třicetileté války.

Gotický hrad

Rok 1290 přináší nejstarší zmínku o tomto místě jako o Hrádku a první písemné záznamy o Brandýse pocházejí z roku 1304, kdy vzniká původní gotická tvrz, základ hradu, zbudovaného na vyšším břehu při řece Labi pány z Michalovic, rodiny z předního šlechtického rodu Markvarticů, držitelů mladoboleslavského panství.

Gotický hrad byl mnohokrát přestavován a upravován – s původní stavbou charakteru obranné tvrze jsou spjata jména nejprve Jana a poté Beneše z Michalovic, a jeho syna Jana, řečeného Správný, prvního výslovně uvedeného majitele Brandýsa v roce 1354.

Hrad, vzájemně propojená srostlice dvou věží s plochostropými sály v prvním a druhém patře, byl do podoby architektonicky i výtvarně náročně koncipovaného pozdně gotického hradu se sály nově zaklenutými upraven v poslední třetině 15. století. Tuto významnou přestavbu a přístavbu nového severního paláce zde zahájil kolem roku 1468 Jaroš / Jan / Tovačovský z Cimburka, který se stává pánem na Brandýse díky dědictví své ženy Magdaleny, sestry posledního Jana z rodu Michaloviců, jímž vymírají Michalovicové po meči. Důležité stavební detaily, identifikující Cimburkovo rozsáhlé stavební působení, které původní hrad změnilo v honosné pozdně gotické sídlo, zůstaly zde podnes zachovány na více místech.

Vdova po Jaroši Tovačovském z Cimburka /+1483/, jeho druhá žena Johanka, rodem Krajířová z Krajku, jejíž vláda přinesla městu Brandýsu nebývalý rozvoj, dokončila roku 1508 spolu se svým druhým chotěm Janem ze Šelnberka severozápadní palác. Po smrti Šelnberkově /+1508/ musela paní Johanka své brandýské zboží bránit proti zvůli některých pánů a roku 1513 se rozhodla je předat svému mladšímu bratru, Kunrátu Krajířovi.

V létech 1540 – 1572 se ve městě usadil první z řady italských stavitelů zámku Brandýs, miláňan Matteo Borgorelli (zvaný mistr Mates) a ve službách Kunrátova syna Arnošta Krajíře od roku 1542 pokračoval v rozšiřování severního a východního křídla a zahájil postupnou stavební přeměnu hradu v renesanční zámek.

Renesanční sláva

Rok 1547 je v dějinách zámku rokem zlomovým. Zámek i panství bylo Arnoštu Krajíři zkonfiskováno v trestu za účast ve stavovském povstání proti Ferdinandovi I., jehož volbě za českého krále roku 1526 byl také pan Kunrát Krajíř účasten, a přechází do majetku české královské komory.

Již roku následujícího se dokončuje jižní křídlo a podle plánu dvorského architekta Paola della Stelly je zahájena stavba západního arkádového křídla. Výstavbu zámku řídila dvorská huť za účasti Mattea Borgorelliho, kterého císař Ferdinand I. jako jediného z původních stavitelů ponechal na svých nových statcích.

Jak dosvědčuje dochovaná dokumentace, císařův zájem na přestavbách Brandýsa je nebývalý a tak po delší pauze od roku 1552, kdy byl zámek poškozen rozsáhlým požárem, nařizuje Ferdinand I. z Innsbrucku pokračovat ve výstavbě. Stavební práce Matteo Borgorelli obnovil a téhož roku 1563 byla založena i zámecká zahrada s vinohradem, spojená se zámkem taktéž nově založenou krytou chodbou (dokončenou až roku 1602).

Roku 1567 Matteo Borgorelliho dovršil podle svých plánů stavbu zámku, který tak získal konečný půdorys nepravidelného čtyřúhelníka – dokončený zámek poprvé navštívil císař Maxmilián II.

Rudolfinské období bylo nejslavnější kapitolou v dějinách zámku. Císař Rudolf II. dal zámek vybavit jako své hlavní mimopražské sídlo a často tu pobýval v doprovodu dvora. Patrně už v roce 1583 byl v zahradě dokončen jeden z letohrádků a v létech 1586-88 v Brandýse usazený další italský stavitel Ettore Vaccani /Hektor Vlach/ budoval za dozoru Ulrica Aostaliho, stavitele Pražského hradu, slavnou rudolfinskou zahradu i drobnější lovecké zámky v okolí Brandýsa.

Do zahrady císař ze zámku přicházel krytou chodbou vedenou nad hradním příkopem. Chodba sama je architektonickou zvláštností stejně jako zahrada, jejíž bohatost a krása ji, dle pozdějšího svědectví staroboleslavského jezuity Bohuslava Balbína, řadila k opravdovým skvostům pozdní středoevropské renesance. Většina zahradních staveb, kašny, vivaria, letohrádky, míčovna, které pro císařskou zahradu projektoval ( pravděpodobně ) florentský architekt Giovanni Gargiolli, padla za oběť třicetileté válce. V zámecké zahradě pak dodnes stojí v původní, téměř nezměněné renesanční podobě jen balustráda, součást císařovy soukromé zahrady, práce kamenické huti italského mistra Antonia Brocca.

Roku 1590 se novou dominantou zámku stala hodinová věž severozápadním nároží.

V té době zámek, vyzdobený bohatými figurálními sgrafity s biblickou a loveckou tématikou, hostil císařský dvůr a řadu významných osobností, mezi jinými i kardinála Aldobrandiniho, pozdějšího papeže Klimenta VIII. a proslulého dánského astronoma Tychona Brahe.

Závěrečná rudolfinská stavební etapa vyvrcholila v létech 1606 – 1608 a jejím výsledkem byl nový vstupní portál provedený v bosovaném kameni, uzavření arkád v nádvoří okny, nové zaklenutí 5 hlavních sálů v piano nobile severního křídla i úpravy císařských a Langových komnat, a to vše patrně dle projektu Giovanni Maria Filippiho.

Zmar války třicetileté

Mezi léty 1633 a 1636 probíhala rozsáhlá stavební obnova válkou vypleněného zámku, kterou roku 1634 přerušila další okupace švédskou posádkou majora Stallhause. Švédské vojsko, naposledy pak pod velením generála Bannera, nemilosrdně dokončilo dílo válečné zkázy. Rozebralo zahradní stavby na materiál pro stavbu opevnění, vypálilo v roce 1640 zámecký mlýn a hrozilo i vypálením zámku. Tehdy patrně také definitivně zanikla brusírna kamenů, kterou zde od časů Rudolfových provozoval slavný rod Miseroniů. Kamenné zdi opevnění zůstaly v zámeckém okrsku zachovány jako významná a ojedinělá památka vojenského stavitelství ranného baroka.

Brandýs byl místem událostí velké politiky. V příkrém jednání císaře Matyáše s deputací českých stavů podobojí, kteří ho na brandýském zámku navštívili z jara 1616, shledává se /dle: Prášek Dr.J.V.,Brandejs I.,str.299/ důležitý popud k válce třicetileté. Ferdinand II. zde roku 1628 udělil Albrechtovi z Valdštejna vévodství Mecklenburské a Brandýs hostil císařský dvůr Ferdinanda III. při příležitosti slavné mariánské pouti v roce 1638, kdy se do sousední Staré Boleslavi navracelo uloupené Palladium.

I když byl ve válečných letech zámek doslova zdevastován, pobyty císařů zde pokračovaly a snahy o jeho opravu neustaly. Roku 1651 iniciovala Česká dvorská komora opravu císařských zámků v Čechách, mezi nimi i zámku brandýského, který pak poskytl ve svých zdech pohostinství pro pobyty císaře Leopolda I. a Josefa I.

Brandýs barokní

Rozsáhlá zámecká obora a okolní bohaté honitby byly dějištěm velkolepých barokních císařských honů. Z Brandýsa také vyjížděli panovníci do Prahy ke korunovaci českými králi – Karel VI., Marie Terezie i poslední korunovaný český král Ferdinand V.

Dva roky před pražskou korunovační cestou Karla VI. /1723/ byla zahájena výrazná adaptace zámku a císařských pokojů a v letech 1735 – 1740 zámek procházel vrcholně barokní úpravou, při níž byla mimo jiné i změněna původní dvoutraktová stavební dispozice 2. patra severního křídla na třítraktovou. Roku 1736 také vyhořela hlavní zámecká věž a autorem její nové, barokní podoby se stal dvorní architekt Kilián Ignác Dientzenhofer, který tu v té době také upravoval pokoje císařovny Marie Terezie a postavil nový ananasový skleník. Z roku 1740 a pravděpodobně i z ruky Dientzenhoferovy pocházejí také první kompletní plány brandýského zámku a zámeckého okrsku. František Maxmilián Kaňka, další znamenitý architekt baroka, projektoval úpravy zámeckého předhradí s kamenným mostkem přes zámecký příkop.

Zámek tehdy navštívili i manžel Marie Terezie František Štěpán Lotrinský a oba jejich synové, Josef II. i Leopold II.

Z rozhodnutí císaře Josefa II. zde zřídila svým dekretem ze dne 21. dubna 1770 česká dvorská komora byty pro vysloužilé důstojníky a to se neobešlo bez dílčích stavebních úprav, kupř. rozdělením původních vysokých přízemních prostor v jižním zámeckém křídle vložením nových kleneb a řadou úprav v obytných místnostech.

Zámek v 19. století

Zámek Brandýs nad Labem byl dějištěm důležitých politických jednání celoevropského dosahu i v době císaře Františka I. / II./, který zde opakovaně pobýval a od doby svého mládí měl ve zdejší posádce garnisonován svůj kyrysnický, později dragounský pluk č.1, zvolil zámek Brandýs za hlavní stan v době napoleonských válek. Tady se v roce 1813 uskutečnila schůzka s ruským carem Alexandrem I. a pruským králem Fridrichem Vilémem III. k dojednání společného postupu ve válce s  Napoleonem I. a dohoda pak přivedla spojenecká vojska k vítězné bitvě v následujícím roce u Lipska.

V tomto období na zámku bydlela s císařem spřízněná vévodkyně z Berry, pro kterou zde byla upravena v jižním křídle koupelna / snad první koupelna na císařských zámcích vůbec /, a také klasicistní vzor nově objevené výmalby salonu v jihovýchodním nároží může pocházet z této doby.

Po roce 1860 se Brandýs stal domovem toskánské linie Habsburského domu, když poslední vládnoucí velkovévoda toskánský Leopold II. po svém odchodu z Florencie odkoupil Brandýs od Národní rakouské banky, resp. převzal dluhy na brandýském panství váznoucí. Tehdy byly mezi osobními věcmi jeho rodiny na brandýský zámek přivezeny rozsáhlá knihovna i rodinný archiv Toskánských Habsburků, důležité svědectví o dějinách italského Toskánska od doby Františka Štěpána Lotrinského a Marie Terezie.

Po smrti velkovévody Leopolda II. Toskánského se v roce 1870 zámku a panství ujal jeho syn, arcivévoda Ludvík Salvátor, který zde soustředil bohaté sbírky přírodnin, historických a uměleckých předmětů, archiválií a kuriozit ze svých badatelských cest po Středomoří a zdejší rodinou toskánskou knihovnu dále rozšířil.

Z doby jeho působení se také datuje poslední významná historická stavební etapa, romantická úprava zámku, jejímž autorem byl architekt Bedřich Wachsmann. Tato přestavba zámku, nejvýrazněji z let 1873 – 1874, přinesla novou střechu hodinové věže ve stylu nizozemské novorenesance s barevným krytem z polévaných tašek, úpravu severní zámecké brány a části původního hradu v duchu novogotiky a regotizaci dalších exteriérových prvků i přestavbu barokních obslužných domků ve vnějším nádvoří zámku ve prospěch rozšíření plochy skleníků.

Rozsáhlé úpravy byly provedeny také v interiérech, kde byly barokní podlahy překryty parketami s křížovým vzorem a provedena výměna oken a dveří.

V druhé polovině 19. stol. na Brandýse také působil malíř Josef Navrátil, který v novogotickém pojetí vyzdobil klenby Rytířského sálu a další místnosti. Z jeho prací zůstal dodnes zachován jen jeden strop ve velkém salonu  jižního apartmánu.

Poslední dějství a nový začátek

Posledním habsburským majitelem zámku Brandýs se stal v roce 1917 poslední rakouský císař Karel I., který zde pobýval už od roku 1908 ve službě důstojníka 7. dragounského pluku. V roce 1911 sem přivedl i svou novomanželku arcivévodkyni Zitu Bourbon-Parma a prožili zde, jak se mnohokráte vyslovili, nejšťastnější dny života.

Roku 1911 bylo dílčími úpravami připraveno v 1. patře jižního křídla a části jihovýchodního nároží 2. patra apartmá pro jejich pobyt.

Arcivévoda Karel v roce 1917, již jako císař Karel I., zakoupil zámek Brandýs nad Labem do osobního vlastnictví z dědictví po Ludvíku Salvátorovi, který se počátkem I. světové války vrátil z Malorky do vlasti a krátce poté, v roce 1915, na brandýském zámku zemřel.

Zámek Brandýs nad Labem byl po roce 1918 jako osobní majetek posledního císaře a krále vyvlastněn československým státem.Návrh architekta Kamila Hilberta na úpravu brandýského zámku pro letní sídlo prezidenta Masaryka nebyl realizován a vystěhovaný zámek byl roku 1919 předán do užívání správě státních lesů.

Tak byla na dobu téměř 90 let slavná historie zámku Brandýs nad Labem přerušena a památka byla dál užívána dehonestujícím způsobem jako kanceláře a dílenský provoz účelového zařízení Ministerstva zemědělství pro hospodářskou úpravu státních lesů, pro nájemní byty a sklady. Původní zámecký okrsek s rudolfínskou zahradou, s kamenným renesančním mostem, mlýnem, zámeckým pivovarem, hospodou a barokními domky byl postupně necitlivě rozdělen mezi různé majitele a všechny tyto stavby postupně chátraly.

V roce zde 1937 na zámku proběhly opravy střešního pláště a výměna původní krytiny věže z barevných tašek za běžný prejz, byly opraveny fasády za použití cementových malt a částečně restaurována sgrafitová výzdoba.

Roku 1967 byla opravena terasa zámecké zahrady s polorozpadlou balustrádou a zahrada, doposud existující ve formě neudržovaného přírodního parku, byla podrobena náznakové rekonstrukci. V tomto období byly od ní odděleny další části pro výstavbu budov Pedagogické fakulty UK a proběhly další necitlivé zásahy do celistvosti zámeckého okrsku, byly provedena úplná likvidace barokních hospodářských staveb s mansardovými střechami na místech původní renesanční zástavby císařských koníren, vytvářejících přirozený uzávěr zámecké zahrady.

V roce 1995 byl zámek ve velmi problematickém stavebním stavu předán do správy Města Brandýsa nad Labem – Staré Boleslavi, které se stalo hlavním investorem a organizátorem záchrany této významné památky.

Hlavním cílem projektu záchrany brandýského zámku je jak rehabilitace významné nemovité kulturní a historické památky, její zpřístupnění široké veřejnosti a prezentace jejích architektonických a uměleckých hodnot, ale jejím prostřednictvím také a zejména připomenutí historické sounáležitosti českých zemí v evropském společenství, vytvoření památníku, svědčícím historické pravdě o habsburských panovnících středoevropské podunajské monarchie a jejich významu v dějinách českého království a posílení významu Brandýsa n.L. a St. Boleslavi založením tradice českého krále blahoslaveného Karla I. v národním životě duchovním.

Dne 24.4.2004, v roce sedmisetletého výročí svého založení, byl zámek Brandýs nad Labem s novou historickou expozicí slavnostně otevřen veřejnosti za účasti představitelů vlády ČR a města, členů rodiny Habsburg-Lothringen, stovky hostů ze zahraničí a tisícovky občanů a návštěvníků města. Vedle reprezentačních sálů bylo trvale zpřístupněno celé piano nobile v rozsahu 25 místností a chodeb.

PhDr. Milan Novák