Zámek Brandýs nad Labem je od ulic, směřujících do nedalekého centra města, oddělen parkem, trochu podivně nazývaným Plantáž.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Býval tu původně velký zámecký „plac“, rozsáhlý dvůr obklopený hospodářskými domy a uzavřený vstupními branami, z nichž stojí už jen brána západní, a to ještě v novodobé kopii z roku 2002. Současné jméno vzniklo někdy na počátku 19. století z názvu „planta“, když byl plac osázen a jeho středem od jižní brány k zámku vysazena kaštanová alej. V 70. letech 20. stol. byla vybourána i fronta barokních domů – kovárna, stáje pro koně a byty zámeckého personálu, které oddělovaly hospodářský plac od vlastní zámecké zahrady. Ze všech obslužných staveb stojí už jen zahradní barokní domek u brány do zahrady a bývalá kočárovna při západní zámecké bráně.
Podzámecký renesanční mlýn se svými 11 moučnými koly byl v době rudolfinské největším v Českém království. Pohon pro svá soukolí brala z mlýnského náhonu také brusírna drahých kamenů, kterou tu pro potěšení krasomilovného císaře Rudolfa II. provozoval slavný rod Miseroniů – ta vzala za své ve třicetileté válce.
Nad mlýnem se vypíná švédský bastion, na němž svédská děla nahradil empirový altán, který si tu za svého pobytu v době císaře Františka I. nejspíše nechala postavit vévodkyně z Berry. Osmdesát metrů dlouhá krytá renesanční chodba Rudolfinka, kterou procházel císař Rudolf II. ze zámku do svých zahrad, překračuje na pilířích hradní příkop a ústí přímo v bývalé soukromé zahradě císařově. Je vzácnou architektonickou památkou, a ačkoli byla za třicetileté války rozsáhle pobořena, její renesanční zdivo zdobené sgrafity i původní rudolfinský krov se v části při zámku podnes zachovaly. Chodba vedla k letohrádku, reprezentační stavbě v duchu italské renesance, odkud se císaři naskýtal krásný výhled na rozsáhlé dubové lesy plné zvěře na boleslavském břehu. Letohrádek a také míčovna patřily ke skvostům rudolfinské zahrady, bohužel byly definitivně zničeny Švédy ve 30leté válce.
Pod Rudolfinkou sestupuje až k hladině řeky budova zámeckého pivovaru. Je původu renesančního, ale dnešní podobu získala v 18. století za barokní přestavby, na níž se podílel císařský dvorní architekt Kilián Ignác Dienzenhofer. Zámecké pivo se tu vařilo ještě na počátku 20. století a výletníkům se točilo v hospůdce Pod Lipou. Odtud, z podzámeckého okrsku, lze sestoupit terasami k řece na přírodní promenádu a pustit se cyklostezkou podél labského břehu do Kostelce nad Labem či naopak proti proudu řeky do Lázní Toušeně.
Mlýnské domy stojí při kamenném mostu z roku 1603, který patří k nejstarším kamenným mostům v Čechách a je podnes zachován v původní konstrukci. Na staroboleslavský břeh se odsud pokračovalo po mostě dřevěném, jenž býval strategickým bodem v každé z válek, a proto ve válce třicetileté i prusko-rakouské 1757 opakovaně lehl popelem. Na severním labském břehu na něj navazoval svými 24 oblouky kamenný zátopový most a po něm vedla cesta do Staré Boleslavi středem lužního lesa, v minulosti pravidelně zavlažovaného vodami z mnoha labských ramen v čase jarních povodní. Tyto háje sloužily lovu ještě v době Karla VI. a dřevěný kříž tu připomínal osudné místo, kde nešťastnou náhodou roku 1732 při lovu na jeleny kulí vystřelenou z císařovy pušky přišel o život kníže František Adam ze Schwarzenberka.
Až do regulace Labe roku 1932 vedla silnice po tomto renesančním mostě podél kaple patrona zedníků a stavitelů sv. Rocha ke staroboleslavské „ Bezedné“ tůni. Po posledním, v minulosti dřevěném mostě, se dojede k Residenci – vile, postavené na základech starého kapitulního probošství a císařského jágrhausu, kde přebývali lovčí se svými psy. Také Residence přináležela k brandýskému zámku a ve 2.polovině 19. století byla domovem toskánského arcivévody Karla Salvátora. Brandýsko-boleslavská mostní soustava, dokončená roku 1572, byla po celá staletí nejdelší v celém českém království, a v roce 1874 ji doplnil most z nýtovaného železa přes hlavní tok Labe, zbořený až roku 2011.
PhDr. Milan Novák
