okolí zámku

Zámek Brandýs nad Labem je od ulic, směřujících do nedalekého centra města, oddělen parkem, trochu podivně nazývaným Plantáž.

Býval tu původně velký zámecký „plac“, rozsáhlý dvůr obklopený hospodářskými domy a uzavřený vstupními branami, z nichž stojí už jen brána západní, a to ještě v novodobé kopii z roku 2002. Současné jméno vzniklo někdy na počátku 19. století z názvu „planta“, když byl plac osázen a jeho středem od jižní brány k zámku vysazena kaštanová alej. V 70. letech 20. stol. byla vybourána i fronta barokních domů – kovárna, stáje pro koně a byty zámeckého personálu, které oddělovaly hospodářský plac od vlastní zámecké zahrady. Ze všech obslužných staveb stojí už jen zahradní barokní domek u brány do zahrady a bývalá kočárovna při západní zámecké bráně.

Podzámecký renesanční mlýn se svými 11 moučnými koly byl v době rudolfinské  největším v Českém království. Pohon pro svá soukolí brala z mlýnského náhonu také brusírna drahých kamenů, kterou tu pro potěšení krasomilovného císaře Rudolfa II. provozoval slavný rod Miseroniů – ta vzala za své ve třicetileté válce.

Nad mlýnem se vypíná švédský bastion, na němž svédská děla nahradil empirový altán, který si tu za svého pobytu v době císaře Františka I. nejspíše nechala postavit vévodkyně z Berry. Osmdesát metrů dlouhá krytá renesanční chodba Rudolfinka, kterou procházel císař Rudolf II. ze zámku do svých zahrad, překračuje na pilířích hradní příkop a ústí přímo v bývalé soukromé zahradě císařově. Je vzácnou architektonickou památkou, a ačkoli byla za třicetileté války rozsáhle pobořena, její renesanční zdivo zdobené sgrafity i původní rudolfinský krov se v části při zámku podnes zachovaly. Chodba vedla k letohrádku, reprezentační stavbě v duchu italské renesance, odkud se císaři naskýtal krásný výhled na rozsáhlé dubové lesy plné zvěře na boleslavském břehu. Letohrádek a také míčovna patřily ke skvostům rudolfinské zahrady, bohužel byly definitivně zničeny Švédy ve 30leté válce.

Pod Rudolfinkou sestupuje až k hladině řeky budova zámeckého pivovaru. Je původu renesančního, ale dnešní podobu získala v 18. století za barokní přestavby, na níž se podílel císařský dvorní architekt Kilián Ignác Dienzenhofer. Zámecké pivo se tu vařilo ještě na počátku 20. století a výletníkům se točilo v hospůdce Pod Lipou. Odtud, z podzámeckého okrsku, lze sestoupit terasami k řece na přírodní promenádu a pustit se cyklostezkou podél labského břehu do Kostelce nad Labem či naopak proti proudu řeky do Lázní Toušeně.

Mlýnské domy stojí při kamenném mostu z roku 1603, který patří k nejstarším kamenným mostům v Čechách a je podnes zachován v původní konstrukci. Na staroboleslavský břeh se odsud pokračovalo po mostě dřevěném, jenž býval strategickým bodem v každé z válek, a proto ve válce třicetileté i prusko-rakouské 1757 opakovaně lehl popelem. Na severním labském břehu na něj navazoval svými 24 oblouky kamenný zátopový most a po něm vedla cesta do Staré Boleslavi středem lužního lesa, v minulosti pravidelně zavlažovaného vodami z mnoha labských ramen v čase jarních povodní. Tyto háje sloužily lovu ještě v době Karla VI. a dřevěný kříž tu připomínal osudné místo, kde nešťastnou náhodou roku 1732 při lovu na jeleny kulí vystřelenou z císařovy pušky přišel o život kníže František Adam ze Schwarzenberka.

Až do regulace Labe roku 1932 vedla silnice po tomto renesančním mostě podél kaple patrona zedníků a stavitelů sv. Rocha ke staroboleslavské „ Bezedné“ tůni. Po posledním, v minulosti dřevěném mostě, se dojede k Residenci – vile, postavené na základech starého kapitulního probošství a císařského jágrhausu, kde přebývali lovčí se svými psy. Také Residence přináležela k brandýskému zámku a ve 2.polovině 19. století byla domovem toskánského arcivévody Karla Salvátora. Brandýsko-boleslavská mostní soustava, dokončená roku 1572, byla po celá staletí nejdelší v celém českém království, a v roce 1874 ji doplnil most z nýtovaného železa přes hlavní tok Labe, zbořený až roku 2011.

PhDr. Milan Novák